Tišnovská šibenice původně měřila asi šest metrů. Stavba byla zesílená v rozích, z dvoumetrové zdi zřejmě vystupovaly kamenné sloupky. Na nich ležela břevna pro odsouzené. Šibenici zde přestali používat někdy v osmnáctém století. Nadšenci z Brna, Velké Bíteše, Tišnova a okolí našli však něco jako základy stavby. Šibenice byla vystavěná z místního drásovského pískovce a vápenné malty.
Šibenice byla z daleka viditelná a „viselci“ na ní byli ponecháváni drahnou dobu, aby naháněli hrůzu „lapkům a všelikým lotrasům krajem štrafujícím“. Z kaple sv. Anny, která stávala proti bývalé tzv. Nové hospodě, na místě nyní železným křížem označeném, bývalo odsouzenci na poslední cestu zvoněno umíráčkem, „než ze života na smrt převeden byl“. Tato kaple byla z nařízení Josefa II. zbořena a památný zvonek z ní byl tajně v noci převezen do Lomničky.
U šibenice se nacházejí zastavení se sedmi stélami zobrazujícími sedm hříchů. Přílišné holdování hříchům a jejich neznalost doháněly kdysi lidi až na popravčí vrch a dnes do vězení. Stély zobrazují však i ctnosti.
Znázornění jednotlivých hříchů symbolickými zvířaty je stará tradice. Domněle negativní vlastnosti zvířat byly přisouzeny člověku: pýcha-kohout, obžerství-ježek, smilstvo-had, lakomství-liška, závist-netopýr, lenost-osel a hněv-pes. Pro útěchu je však každé zastavení vyváženo latinským i českým názvem opačné ctnosti, např. oproti hněvu je to temperantia (mírnost).
Fota © Ing. Hana Lepková